Hermiona se posadila na gauč. Po válce jí vše připadalo neskutečné. Vše se sice vrátilo do normálu, ale nikdy nezapomene na ty týdny napětí. Ona s Harrym a Ronem se vrátili do Bradavic, ale nikdy nic nebude stejné. Do společenské místnosti Nebelvíru, kde seděla, sešel po schodech Harry s Ginny. Hermionu už nepřekvapilo, že je vidí spolu. Když k ní zamířili, usmála se. ,,Kde je Ron?" zeptal se se Harry a rozhlédl se kolem sebe. Úsměv ji lehce povadl. ,, Nevím," přiznala. Harry pokrčil rameny. ,,Pak mu prosím vyřiď, že jdeme s Gin ven," poprosil ji. Hermiona přikývla a zamávala Ginny. Poté si vzala knihu Přehled zaklínadel pro domácnost, a začetla se do ní.
Za chvíli se otevřel portrét a dovnitř vlezl Ron. ,,Ahoj, Hermiono," usmál se na ni. Hermiona se na něj usmála také a Ron si sedl vedle ní. ,,Mohla bys mi prosím pomoct s tím esejem z dějin," poprosil ji. Hermionin úsměv zmizel. ,,Rone," promluvila velice tiše, aby je ostatní neslyšeli. ,,Potřebují si odpočinout. Je to jen půl stopy, to bys měl zvládnout." Ron zavrtěl hlavou. ,,Zasekl jsem se hned na začátku," vysvětloval zoufale. Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Zkus to," obořila se na něj, popadla svou knihu a odešla do dívčích ložnic. Ještě si stačil všimnout, jak po ní Ron střelil vyčítavým a bolestným pohledem, než za sebou zavřela dveře.
Hermiona si lehla na postel a zatáhla závěsy, zpod postele vytáhla pět bichlí a jednu z nich otevřela. Chvíli ji četla, pak otevřela jinou. Nepomáhalo to. Měla plnou hlavu myšlenek. Ještě nikdy,nikdy se s žádným nerozešla... Netušila, že to bude tak těžké.
Bouchlo dveře a Hermiona se leknutím posadila. ,,Hermiono?" ozval se od dveří váhavý hlas. ,,Ginny?" podivila se Hermiona a popadla svou hůlku. Lehce jí mávla a závěsy se otevřely. ,,Co se děje?" Ginny si sedla na postel. ,,Poslal mě Harry. Co se děje mezi tebou a Ronem?" To Hermionu dokonale zaskočilo. ,, Cože?" vypravila ze sebe. Ginny netrpělivě mávla rukou. ,,Nejsme hloupí. I Lenka si všimla, že je něco v nepořádku. Tak co se děje?" Hermiona se zamýšlela. ,,Ron se.. nechová jako že jsme spolu. On... bere to tak automaticky..." Hermiona se zarazila. Ginny pokývala soucitně hlavou. ,,Ron sedí ve společenské místnosti a celou dobu zírá na holčičí dveře tak hladově, až to je divné," vysvětlovala jí. Hermiona nevěřícně naslouchala. ,,Tohle už je vážně moc," uznala. ,,Proč mám pocit, že se to rozpadá?" Ginny na ni rychle pohlédla. ,,Hádáte se často?" Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Tohle byla naše druhá hádka," přiznala. Ginny položila Hermioně ruku na rameno. ,,Tak si s ním promluv, " vybídla ji. ,, Když to nepůjde teď, tak se později budete hádat ještě víc. Myslím, že se k sobě nehodíte."
Hermiona rázně vstala. ,,Asi máš pravdu, " souhlasila. Ginny se usmála. ,, Hrozně ho to sebere," poznamenala, ,,ale on si tě nezaslouží." Hermiona přikývla a sešla po točitých schodech. Ron seděl u krbu a díval se kolem sebe zasněným pohledem. Když uslyšel cvaknutí dveří, nadějně se ozývá. Hermiona k němu rychle přešla. ,,Rone, pojď se mnou," vybídla ho. Ron se šťastně usmál a vstal. Hermiona prošla portrétem a zamířila na schodiště. Ron celou dobu šel za ní.
Zastavila se ve čtvrtém patře v odlehlé chodbě. Ron přišel až k ní. ,,Co se děje?" zeptal se se. Hermiona se opřela o zeď. ,, Víš.. já myslím... že mezi námi moc nefunguje," řekla tiše. Ronův výraz ji ranil, ale ona ten pocit odehnala. Musela být silná. ,, Děláš si legraci?" vykřikl Ron. ,, My se milujeme, Hermiono. Já miluju tebe. Ty miluješ mě." ,,A kdy jsi mi to dál jednou, jedinkrát najevo, co?" odsekla Hermiona. ,,Jenom chodíš vedle mě, já ti pomáhám s domácími úkoly a ty mi za to sotva poděkuješ!" Ron vypadal zaskočeně. Hermiona zavrtěla hlavou. ,,To sis nevšiml, jak se hádáme?" pronesla hlasem plným ironie. ,,Mám tě pořád ráda Rone," řekla něžně. ,,Ale myslím si, že to takhle dlouho nevydrží." Usmála se na něj a pak kolem něj prošla. Ron zůstal na místě ještě dlouho.
Hermiona šla rychle do nebelvírské společenské místnosti. Na konci už skoro běžela, ale zvládla říct ještě heslo Buclaté dámě. Uvnitř pak nalezla, Harryho, Ginny a pár studentů z prvního a druhého ročníku, kteří se vášnivě o něčem dohadovali. Hermiona zamířila k Harrymu, a zhroutila a do křesla. Harry ji objal kolem ramen. ,,To zvládneš, " utěšoval ji. ,,Ron musí zkrátka pochopit, že život přináší i rozchody." Hermiona se na něj usmála. Po tváři se jí koulely slzy. Ginny jí vzala za ruku. ,,Zítra je pondělí, nemůžeš být v depresi. Pojďme na večeři."